Je hravost jen pro děti?

@odEvy

Co kdybychom si v našem vážném dospělém světě dovolili víc si hrát?

Děti si hrají přirozeně. Nikdo jim nemusí vysvětlovat jak a proč.

Hrou poznáváme svět. Zkoušíme, co se stane, když něco uděláme jinak. Improvizujeme. Vymýšlíme si vlastní pravidla. Děláme chyby, padáme, vstáváme, opakujeme, měníme. Jsme zvědaví a objevujeme.

A pak dospějeme.

Začneme se pohybovat ve světě, který má svoje zákony, pravidla, postupy, termíny, systémy a očekávání. Máme být zodpovědní, výkonní, profesionální. Všechno, co děláme, by mělo mít nějaký účel a vést k úspěšnému výsledku.

A kam zmizela hra? Možná do volného času, na dovolenou? Nebo patří jenom k dětem?

Jenže co když jsme spolu s hraním odložili i něco, co je pro nás velmi důležité?

Hravost, zvědavost a objevování

Hravost pro mě neznamená nebrat věci vážně nebo být nezodpovědný.

Znamená dovolit si na chvíli nevědět. Otevřít prostor zvědavosti a objevování.

Co když to zkusím jinak?
Co ještě nevím, nevidím?
Co když neexistuje jen jedna správná cesta?

Jenže vydat se jinou cestou zároveň znamená na chvíli opustit tu známou. A s tím přichází nejistota. A odvaha.

Už vás to šimrá kolem žaludku? Obavy ze selhání, z neznámého, ze změny?

A co kdybychom tenhle pocit zkusili proměnit ve vzrušení? Ve hru.

Návrat k hravosti

V poslední době si uvědomuju, že se sama „na stará kolena“ ke své hravosti vracím.

Při tvorbě, při práci, při vymýšlení nových věcí a projektů. Zkouším různé formy, kombinuju, experimentuju a občas něco vytvořím jen proto, že mě napadne: A co kdyby…?

A zjišťuju, jak mi v tom je.

(Nápověda: Je to sakramentsky skvělý pocit. To vzrušení, jestli se něco povede, jestli to lidi bude zajímat – a nepanikařit, pokud z postu není virál. :D

Neznamená to, že svou práci beru méně vážně. Vůbec ne. S opravdovým zaujetím hledám to nejlepší vyjádření nebo přístup ke každému klientovi i hereckému úkolu.

Každý člověk, který ke mně přijde, je jiný. Jinak přemýšlí, jinak reaguje, něco jiného ho svazuje a něco jiného mu pomáhá se uvolnit. To mě fascinuje a inspiruje.

Strašně mě baví hledat, co bude fungovat pro toho konkrétního člověka.

Někdy je to jednoduché cvičení. Jindy rozhovor. Práce s tělem, dechem nebo pozorností. Improvizace. Nečekaná otázka, která se ukáže jako ta správná. Nebo hra, kterou vymyslím právě pro konkrétního člověka.

Protože hra dokáže vytvořit bezpečný prostor pro zkoušení. Najednou nemusíme něco umět nebo udělat správně. Můžeme být zvědaví. Zkoušet. Dělat chyby. Všímat si, co se s námi děje. Něco si uvědomit. Něco objevit.

A když nás to objevování ještě k tomu baví, tím lépe.

Hravost jsme nikdy neztratili. Jen jsme jako „zodpovědní“ dospělí zapomněli, že si pořád můžeme hrát. A při tom objevovat možnosti, které bychom jinak možná vůbec neviděli.

od Evy🌱